Praktične informacije

4.4 Cenné papíry - ocenění, důsledky vyřazení

Ing. Daniel Kunc

Právní východiska

Pojem cenný papír

Cenný papír vyjadřuje určitý právní poměr mezi osobou, která cenný papír vydala (emitent), a osobou, která cenný papír vlastní. Vlastník cenného papíru prokazuje cenným papírem své právo vůči emitentovi. Cenný papír může mít podobu listinnou nebo podobu zápisu do zákonem stanovené evidence. Aby se zamezilo spekulacím, co vůbec cenným papírem je, definuje zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (ZCP), v § 1 odst. 1 cenný papír výčtem takto:

„Tento zákon se vztahuje na cenné papíry, kterými jsou zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy.“

Obecně problematiku cenných papírů a nakládání s cennými papíry upravuje zejména již výše uvedený ZCP. Většina cenných papírů je však speciálně upravena zvláštními zákony, jde zejména o obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění – akcie, zatímní listy, opční listy, náložné listy atd.), zákon o dluhopisech (zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, v platném znění), zákon směnečný a šekový (zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, v platném znění), zákon o investičních společnostech a investičních fondech (zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, v platném znění – podílové listy) atd.

V účetních předpisech vycházíme zejména z §§ 24 až 27 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, z vyhlášky č. 500/2002 Sb. pro podnikatele – §§ 8, 12, 48, 51 a 60 a z Českých účetních standardů pro podnikatele č. 005, 008, 014 a 016. Důležitý je rovněž Český účetní standard pro finanční instituce č. 108, z něhož účetní předpisy pro podnikatele přejímají členění cenných papírů a rovněž pravidla pro přesuny mezi skupinami cenných papírů. Příslušná ustanovení ZDP jsou uvedena v dalším textu.

Příklad se zaúčtováním

Členění cenných papírů

Cenné papíry lze členit podle řady různých hledisek. Pro účetnictví právnických osob – podnikatelů je důležité členění cenných papírů ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. pro podnikatele (§§ 8, 12) a také členění uvedené v Českém účetním standardu pro finanční instituce č. 108. Vyhláška člení cenné papíry v prvním kroku na krátkodobé a dlouhodobé.

Krátkodobé cenné papíry (a podíly) jsou zejména:

  1. cenné papíry, které účetní jednotka určila k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu, nejvýše dvanáct měsíců [tzv. „cenné papíry oceňované reálnou hodnotou proti účtům nákladů nebo výnosů“ (účetní standard č. 108) nebo také „cenné papíry k obchodování“ (účetní standard č. 008)],

  2. dluhové cenné papíry se splatností jeden rok a kratší, u nichž má účetní jednotka úmysl a schopnost držet je do splatnosti (v terminologii standardu č. 108 – „cenné papíry držené do splatnosti“),

  3. ostatní krátkodobé cenné papíry (a podíly), u nichž zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr účetní jednotky (podobnou skupinu cenných papírů standard č. 108 nazývá „realizovatelné cenné papíry“, účetní standard č. 008 používá také pojem „cenné papíry určené k prodeji“),

Dlouhodobé cenné papíry (a podíly) jsou zejména:

  1. majetkové účasti, tj. cenné papíry a podíly, které představují podíly v ovládaných a řízených osobách nebo podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem,

  2. dluhové cenné papíry, u nichž má účetní jednotka záměr a schopnost držet je do splatnosti (dále „cenné papíry držené do splatnosti“),

  3. ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly – podíly, které nepředstavují podíl v ovládaných a řízených osobách nebo podíl v účetních jednotkách pod podstatným vlivem, a dále ostatní dlouhodobé cenné papíry, u nichž zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr účetní jednotky (dále „realizovatelné cenné papíry“).

Dluhovým cenným papírem se rozumí cenný papír úvěrové povahy, například dluhopis s pevnou úrokovou sazbou, dluhopis, kdy je úrokový výnos stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a jeho nižším emisním kursem, a směnka. Poslední zvláštní skupinou podle standardu č. 108 jsou dluhové cenné papíry pořízené v primárních emisích neurčené k obchodování, tzn. veřejně neobchodovatelné – takové se u podnikatelů nevyskytují často, proto je výše neuvádíme jako samostatnou skupinu.

Striktní pravidla platí pro přeřazování cenných papírů mezi jednotlivými skupinami v průběhu doby držby (viz standard č. 108). Přípustné nejsou přesuny do/z cenných papírů oceňovaných reálnou hodnotou proti účtům nákladů a výnosů. Naopak přesuny mohou nastat mezi realizovatelnými cennými papíry a cennými papíry drženými do splatnosti, např. při změně záměru držet cenné papíry po určitou dobu, při ztrátě schopnosti držet cenné papíry až do splatnosti nebo při prodeji významné části cenných papírů držených do splatnosti.

Ocenění pořizovací cenou

Podle zákona o účetnictví se cenné papíry oceňují pořizovací cenou. Pořizovací cena zahrnuje nejen cenu, za kterou byl majetek pořízen, ale také přímé náklady s pořízením související, např. poplatky a provize makléřům, poradcům, burzám, hodnota uplatněné nákupní opce. Součástí pořizovací ceny naopak nejsou zejména úroky z úvěrů na pořízení cenných papírů a podílů a náklady spojené s držbou cenného papíru a podílu.

U stejného druhu cenných papírů se za ocenění v úrovni cen požadovaných zákonem o účetnictví považuje i ocenění cenou, která vyplyne z ocenění jejich úbytků cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo metodou FIFO.

Přeceňování

Cenné papíry jsou přeceňovány v průběhu doby držby, zejména k datu sestavení účetní závěrky, a to hodnotově nahoru i dolů. Přeceňovány jsou:

  1. majetkové účasti – ekvivalencí,

  2. majetkové cenné papíry k obchodování a realizovatelné cenné papíry – reálnou hodnotou.

U dluhových cenných papírů se účtuje o úrokovém výnosu, prakticky podle našeho názoru nejde o přecenění na reálnou hodnotu.

Ocenění ekvivalencí (viz standard č. 008 odst. 2.3) znamená úpravu na hodnotu odpovídající míře účasti účetní jednotky na vlastním kapitálu společnosti, v níž má účetní jednotka majetkovou účast. Pokud je vlastní kapitál dceřiné společnosti záporný, je ocenění ekvivalencí rovno nule.

Ocenění majetkových účastí ekvivalencí je nepovinné, účetní jednotka majetkové účasti přeceňovat nemusí, avšak pokud se tuto metodu rozhodne používat, musí ji použít na všechny majetkové účasti.

Reálnou hodnotou se rozumí (viz § 27 odst. 4 ZÚ):

  • tržní hodnota,

  • ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo nedostatečně představuje reálnou hodnotu,

  • ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li zjistit tržní hodnotu ani provést kvalifikovaný odhad nebo použít posudek znalce.

Z definice je zřejmé, že prioritu má tržní hodnota. Tržní hodnota není stanovena libovolně, ale jde vždy o hodnotu vyhlášenou na veřejném trhu (blíže § 27 odst. 5 ZÚ), to znamená, že jde o ověřitelný údaj. Není-li objektivně možné stanovit reálnou hodnotu postupem výše, považuje se za reálnou hodnotu ocenění pořizovací cenou upravenou o předvídatelná rizika a možné ztráty.

Účtování přecenění výsledkově

Přecenění cenných papírů na reálnou hodnotu se účtuje buď výsledkově, nebo rozvahově. Výsledkové účtování se týká pouze cenných papírů k obchodování a speciální úpravy pro dlužné cenné papíry, která je uvedena níže.

Změna reálné hodnoty majetkových cenných papírů k obchodování se zaúčtuje ve prospěch (respektive na vrub) příslušného účtu finančního majetku; při úbytku hodnoty souvztažně s příslušným účtem účtové skupiny – Finanční náklady; při přírůstku hodnoty souvztažně s příslušným účtem účtové skupiny – Finanční výnosy.

Změna reálné hodnoty dluhových cenných papírů k obchodování se účtuje pouze u kuponových dluhopisů – snížení jmenovité hodnoty kuponových dluhopisů se zaúčtuje na vrub příslušného účtu účtové skupiny – Finanční náklady; její zvýšení ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny – Finanční výnosy souvztažně s příslušným účtem finančního majetku.

O nabíhajícím alikvotním úrokovém výnosu kuponových dluhopisů a o změnách cen diskontovaných dluhopisů se účtuje jako o úrokovém výnosu, viz níže.

Účtování přecenění rozvahově

Rozvahově se účtují změny reálných hodnot realizovatelných cenných papírů (také „cenných papírů určených k prodeji“) a změny ocenění majetkových účastí při ocenění ekvivalencí. Tyto cenové rozdíly se účtují na samostatný analytický účet příslušného účtu finančního majetku souvztažně s příslušným účtem účtové skupiny – Základní kapitál a kapitálové fondy. Při prodeji nebo jiném úbytku se takto zaúčtovaný rozdíl zruší souvztažně s analytickým účtem příslušného majetku. O úrokovém výnosu se účtuje na výnosových účtech.

PříkladÚčetní jednotka eviduje v majetku 1 000 akcií v pořizovací ceně celkem 1 mil. Kč. Akcie jsou evidovány jako dlouhodobé realizovatelné cenné papíry, přeceňování se tudíž provádí rozvahově. K 31. 12. 2005 je sestavována účetní závěrka a k tomuto datu byla zjištěna reálná hodnota akcií 1,2 mil. Kč. Následně jsou akcie v lednu 2006 prodány za cenu 1,1 mil. Kč.

Text Částka (tis. Kč) MD 
Počáteční stav akcií 1 000 06A – 
Přecenění akcií k 31. prosinci 2005 200 06B 41x 
Prodej akcií v lednu 2006:    
1) výnos z prodejní ceny 1 100 37x 66x 
2) zrušení přecenění 200 41x 06B 
3) odúčtování pořizovací ceny 1 000 56x 06A 

Přecenění z hlediska ZDP

Přeceňování cenných papírů bylo zavedeno od 1. 1. 2002, avšak ZDP otázku daňové účinnosti nákladů a výnosů do konce roku 2003 neřešil, tzn. náklady a výnosy z přecenění byly plně daňově účinné. S účinností od 1.1.2004 byla do zákona o daních z příjmů vložena ustanovení, dle kterých mají být oceňovací rozdíly vzniklé jinak než koupí majetku vylučovány ze základu daně. Dle stanoviska Ministerstva financí ČR ze dne 23.5.2005 však tato ustanovení platí pouze pro oceňovací rozdíly vzniklé při přeměnách podniků a nepoužijí se pro přeceňování cenných papírů.

Ze stanoviska MF vyplývá, že na náklady a výnosy z přecenění cenných papírů se použije pouze §23 odst. 4 písm. i) ZDP takto:

  1. V roce 2004 jsou daňově účinné náklady a výnosy z přecenění na reálnou hodnotu veřejně obchodovatelných cenných papírů, dluhopisů, podílových listů a akcií investičních fondů.

  2. Od 1.1.2005 jsou daňově účinné veškeré náklady a výnosy z přecenění na reálnou hodnotu.

Náklady a výnosy z přecenění ekvivalencí nevstupují dle ZDP do základu daně, v případě správně vedeného účetnictví však základ daně ani neovlivní, protože o tomto přecenění je účtováno pouze rozvahově, nikoliv výsledkově.

Úrokový výnos

U dluhových cenných papírů se účtuje o úrokovém výnosu na vrub analytického účtu k příslušnému účtu cenných papírů a ve prospěch příslušného účtu v účtové skupině – Finanční výnosy:

  1. u dluhových cenných papírů s úrokovou sazbou je úrokovým výnosem výnos stanovený touto sazbou,

  2. u diskontovaných dluhových cenných papírů je úrokovým výnosem rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a pořizovací cenou,

  3. pokud účetní jednotka u diskontovaných dluhových cenných papírů podle stávajícího programového vybavení účtovala ve věcné a časové souvislosti o rozdílu mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kursem, je možno takto postupovat až do vyřazení těchto cenných papírů.

U kuponových dluhových cenných papírů držených do splatnosti se rozdíl mezi pořizovací cenou bez kuponu a jmenovitou hodnotou zaúčtuje ve věcné a časové souvislosti podle své povahy buď na vrub příslušného účtu účtové skupiny – Finanční náklady, nebo ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny – Finanční výnosy souvztažně s příslušným účtem finančního majetku. Další účetní operací je zaúčtování úrokového výnosu.

U diskontovaných cenných papírů držených do splatnosti se ve prospěch příslušného účtu účtové skupiny – Finanční výnosy účtuje ve věcné a časové souvislosti rozdíl mezi pořizovací cenou a jmenovitou hodnotou.

Opravná položka

Český účetní standard pro podnikatele č. 008 Opravné položky stanoví, že ve výjimečných případech se účtují opravné položky ke krátkodobému finančnímu majetku. I když to účetní standardy výslovně nestanoví, je podle našeho názoru žádoucí účtovat i o opravné položce k dlouhodobému finančnímu majetku, a to v případě, že účetní jednotka neoceňuje majetkové účasti ekvivalencí a dojde k přechodnému snížení hodnoty majetkové účasti.

Kursové rozdíly

Součástí přecenění na reálnou hodnotu, resp. přecenění ekvivalencí, je i zaúčtování kursových rozdílů u CP znějících na cizí měnu. To znamená, že kursové rozdíly jsou účtovány rozvahově nebo výsledkově podle toho, jak je účtováno o vlastním přecenění na reálnou hodnotu.

Pokud však není cenný papír nebo podíl oceněn reálnou hodnotou nebo ekvivalencí, pak se kursové rozdíly účtují:

  • u majetkových účastí – prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41,

  • u dluhových cenných papírů – na vrub finančních nákladů a ve prospěch finančních výnosů.

Úbytky cenných papírů

Nejčastější příčinou úbytku cenných papírů je prodej. Prodej cenného papíru se uskutečňuje na základě smlouvy o převodu cenných papírů podle § 13 a násl. ZCP. Smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud ze ZCP nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. Vznik pohledávky ve výši prodejní ceny je účtován ve prospěch účtu účtové skupiny 66 – Finanční výnosy, účetní cena vyřazeného cenného papíru se zaúčtuje na vrub příslušného účtu účtové skupiny 56 – Finanční náklady a ve prospěch příslušného účtu finančního majetku. V případě prodeje dluhových cenných papírů je nutno k okamžiku prodeje doúčtovat naběhlý alikvotní úrokový výnos.

PříkladÚčetní jednotka nakoupí akcie určené k obchodování na veřejném trhu v částce 1 mil. Kč, drží je půl roku a pak je prodá za 1,2 mil. Kč. účtování bude vypadat takto:

Text Částka (tis. Kč) MD 
Nákup akcií 1 000 25x 37x 
Úhrada závazku z titulu nákupu akcií 1 000 37x 22x 
Prodej akcií – vyřazení CP 1 000 56x 25x 
Prodej akcií – vznik pohledávky 1 200 37x 66x 
Úhrada pohledávky 1 200 22x 37x 

Pokud by s nákupem akcií vznikly náklady vstupující do pořizovací ceny akcií, bylo by v příkladu vhodné účtovat pořízení akcie přes zvláštní účet pro pořízení krátkodobých cenných papírů v účtové skupině 25.

Úbytky cenných papírů v ZDP

K problematice úbytků cenných papírů existuje v ZDP několik klíčových ustanovení. Za prvé je to obecné ustanovení § 25 odst. 1 písm. c): „Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména:
....
c) pořizovací cenu cenného papíru s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. r), w) a ze) a dále s výjimkou opčních listů při uplatnění přednostního práva ...“

Toto ustanovení znamená, že pokud je pořizovací cena cenného papíru účtována do nákladů, daňově uplatnit lze jen tu část, kterou výslovně povoluje jiné ustanovení ZDP. V citovaném ustanovení působí trochu nelogicky dovětek „... a dále s výjimkou opčních listů při uplatnění přednostníhopráva ...“, který byl do zákona doplněn v době, kdy se cenné papíry oceňovaly ještě cenou pořízení, ale již se k ceně pořízení přidávala hodnota uplatněné opce. Citované ustanovení odkazuje na § 24 odst. 2 písm. ze), který se týká směnek. Směnky nejsou předmětem tohoto hesla, dále proto analyzujeme důsledky § 24 odst. 2 písm. r) a w), které jsou dalšími klíčovými ustanoveními ZDP pro úbytky CP.

Podle § 24 odst. 2 písm. r) jsou náklady na prodané cenné papíry, přesněji „hodnoty cenných papírů ke dni prodeje zachycené v účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví “, daňově účinné. Omezeno je však uplatnění hodnoty prodávaných akcií, které nejsou oceňovány na reálnou hodnotu – § 24 odst. 2 písm. w) stanoví, že u těchto cenných papírů je daňovým nákladem nabývací cena akcie (tzn. nikoli účetní cena akcie), a to jen do výše příjmů z tohoto prodeje. Na reálnou hodnotu se, jak je uvedeno výše, nepřeceňují majetkové účasti. Pokud je tedy prodávána majetková účast, případná ztráta z prodeje je daňově neúčinná.

PříkladSpolečnost prodala v roce 2005 tyto cenné papíry:

  1. Akcie představující podíl 1 % ZK společnosti A – prodejní cena 500 000 Kč, evidovaná účetní hodnota akcií na analytických účtech 06x je 900 000 Kč, související přecenění akcie na reálnou hodnotu na účtu 414 – Oceňovací rozdíly je vedeno jako pasivní zůstatek ve výši 300 000 Kč.

  2. Akcie představující podíl 25 % ZK společnosti B – prodejní cena 2 mil. Kč, pořizovací (nabývací) cena akcie činí 4 mil. Kč, k akciím byla vedena vytvořená opravná položka ve výši 3 mil. Kč.

  3. Akcie představující podíl 100 % ZK společnosti C – prodejní cena 3 mil. Kč, pořizovací (nabývací) cena 1 mil. Kč.

Vliv operací s CP na základ daně v roce 2005 bude vypadat takto:

  1. ad 1. Žádná úprava výsledku hospodaření pro účely výpočtu základu daně, ze zaúčtování prodeje akcie vyplyne ztráta ve výši 100 000 Kč [500 – (900 – 300)], která je plně daňově účinná, protože nešlo o majetkovou účast, a tudíž akcie byla přeceňována na reálnou hodnotu.
  2. ad 2. Účetní výsledek hospodaření nutno upravit – zvýšit o částku 2 mil. Kč (4 – 2), což je daňově neuznatelná ztráta z prodeje akcií, a zároveň také snížit o 3 mil. Kč za rozpuštění opravné položky do výnosů, tvorba a rozpuštění opravné položky k finančnímu majetku i nadále, tak jako dřív, neovlivňuje základ daně.
  3. ad 3. Žádná úprava výsledku hospodaření výsledku, dosažený zisk je daňově účinný, není možné jej kompenzovat se ztrátou z ad 2.

Celkem tedy budou provedeny úpravy: výsledek hospodaření + 2 mil. Kč – 3 mil. Kč = základ daně.

Nabývací cena je čistě daňový pojem, zákon o daních z příjmů definuje v § 24 odst. 7 tuto hodnotu zejména pro případy nabytí cenných papírů nebo podílů vkladem nebo zděděním, příp. darováním. Nabývací cena v případě pořízení majetkové účasti koupí je rovna pořizovací ceně.

Další daňové náklady

Kromě daňově uznatelných nákladů z titulu výše uvedených prodaných cenných papírů (za splnění podmínek) je možné uvažovat o odúčtování pořizovacích cen cenných papírů do daňově účinných nákladů již jen ve zcela okrajových případech:

  • využití ustanovení § 24 odst. 2 písm. l) v případě odcizení cenného papíru na základě potvrzení policie o škodě způsobené neznámým pachatelem,

  • využití ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc), kdy jako daňové náklady je možné uplatnit i náklady za jiných okolností daňově neuznatelné, a to jen do výše příjmů s nimi přímo souvisejícími – např. v případě pojistného plnění.

Poznámka ke směnkám

Výše jsme uvedli, že se v tomto hesle nevěnujeme směnkám, proto jen kratičkou poznámku. Pro směnky platí v ZDP speciální ustanovení – § 24 odst. 2 písm. ze), které pro daňový režim při prodeji směnek stanoví podobné kritérium, jaké existuje u majetkových účastí – pořizovací hodnota směnky je daňově účinná jen do výše příjmu z prodeje směnky.

Vztah k ostatním daním

Prodej CP a DPH

Převod cenných papírů je činností osvobozenou od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet daně podle § 54 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Z tohoto obecného pravidla jsou však dvě výjimky:

  • nárok na odpočet daně zůstává zachován v případě převodů cenných papírů uskutečněných pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou tyto prodeje cenných papírů přímo spojeny s vývozem zboží,

  • v případě, že prodeje cenných papírů jsou příležitostnou nebo vedlejší činností plátce, nemá sice plátce u souvisejících přijatých plnění nárok na odpočet, ale výnosy z převodů cenných papírů se nezapočítávají do koeficientu pro krácení nároku na odpočet. Praktický dopad vyloučení z koeficientu může být stejný jako zachování nároku na odpočet, viz příklad níže.

PříkladObchodník s cennými papíry uskutečnil v roce 2005 nákup cenných papírů pro americkou investiční společnost. U plnění přijatých v souvislosti s tímto nákupem má plný nárok na odpočet daně.

Odběratelé výrobního podniku hradí své závazky směnkami. Přijaté směnky od výrobního podniku eskontuje financující banka. Prodej cenných papírů – směnek je pro výrobní podnik činností vedlejší k činnosti hlavní – výrobě a prodeji vlastních výrobků. Výnosy z prodejů směnek proto nevstupují do výpočtu koeficientu pro krácení nároku na odpočet.Výrobní podnik by měl vykázat plnění přijatá v souvislosti se směnečnými operacemi (např. plnění pro kancelář odpovědného pracovníka) ve skupině plnění bez nároku na odpočet nebo ve skupině s kráceným nárokem na odpočet. Vykáže-li tato plnění ve skupině s kráceným nárokem na odpočet a nebude-li mít jiná osvobozená plnění, koeficient pro krácení bude 1 a výrobní podnik bude mít plný nárok na odpočet.

Pozor na časté chyby!

Různé hodnoty

Často se vyskytují chyby vyplývající z nesprávného pochopení rozdílu mezi jmenovitou hodnotou cenného papíru a jeho reálnou hodnotou. Jmenovitá hodnota majetkového cenného papíru (akcie) je především určitou pomůckou pro výpočet výše podílu akcionáře ve společnosti a může být „na hony“ vzdálená reálné hodnotě akcie, a to oběma směry. Správně chápat a stanovit reálnou hodnotu cenného papíru má zásadní význam pro správné zaúčtování přecenění. Specifickou možností určení reálné ceny je pak cena tržní, tzn. cena vyhlašovaná na veřejném trhu. Pro tržní cenu akcií jsou nejdůležitějšími faktory výplata dividend a očekávání investorů ohledně tržní ceny akcie v budoucnosti. Obecně platí, že pokud společnost nevyplácí dividendy a ani se jejich vyplacení neočekává, je vysoká tržní cena akcií málo pravděpodobná. To platí bez ohledu na to, jaká je momentálně hodnota vlastního kapitálu připadajícího na akcii.

Pořizovací cena

Je-li majetek oceňován pořizovací cenou, věnuje správce daně vždy pozornost tomu, zda položky, které jsou součástí pořizovací ceny, nejsou účtovány přímo do nákladů. Jinak tomu není ani u cenných papírů a případné přímo do nákladů účtované provize spojené s nákupem CP, poplatky makléřům apod. správce daně bez pardonu vylučuje z daňově účinných nákladů. V případě většího množství evidovaných cenných papírů účetní jednotka musí zavést podobné postupy oceňování jako u zásob, tzn. k hodnotám cenných papírů na skladě bude nutné evidovat související náklady. Ty pak v případě úbytků cenných papírů stanoveným postupem přiměřeně rozpouštět do nákladů.

Náklady na držbu podílu

Často je zapomínáno na to, že náklady mateřské společnosti na držbu podílu v dceřiné společnosti jsou daňově neúčinné, a to minimálně od data vstupu ČR do EU, odkdy platí nové ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP. Typicky jde o náklady na činnost pracovníků mateřské společnosti, kteří se prokazatelně zabývají především aktivitami dceřiných společností. Pozor je nutné dát také na úrokové náklady z přijatých úvěrů a půjček a od 1. 1. 2005 také na stanovení režijních (nepřímých) nákladů souvisejících s držbou podílu.

Přehlednost rozvahového přecenění

Rozvahové přeceňování CP je nutné účtovat analyticky a přehledně tak, aby při úbytku rozvahově přeceňovaného cenného papíru byla do nákladů odúčtována jeho skutečná původní pořizovací cena. Je třeba, aby z rozvahového účtu oceňovacích rozdílů byla odúčtována správná částka, tzn. celkové saldo přeceňovacích zápisů týkající se vyřazovaného cenného papíru za celou dobu jeho držby. Při prodeji rozvahově přeceňované akcie nesmí přeceňovací rozdíl vstoupit do daňových nákladů na prodanou akcii, odúčtován musí být odděleně.

Daňová optimalizace

Včasné uplatnění ztráty

Před rokem 2002 platil odlišný režim pro daňové uznávání ztráty z prodejů cenných papírů. Ztráty a zisky z prodejů CP se vzájemně kompenzovaly, a pokud celkově byla za zdaňovací období vykázána z prodeje cenných papírů ztráta, o tuto ztrátu byl pro stanovení základu daně zvýšen hospodářský výsledek. Vyloučené a nevyužité ztráty z prodejů CP za roky 1999 až 2001 byly podle přechodných ustanovení ZDP odčitatelné od obecného základu daně v letech 2002 až 2004. Ztrátu bylo možno uplatnit vždy nejpozději ve třetím zdaňovacím období po jejím vzniku.

Pokud poplatník vykazoval takovou uplatnitelnou ztrátu, bylo důležité správné načasování daňově účinných nákladů a jiných daňových odpočtů, tak v daném roce byl vytvořen daňový základ, proti kterému by bylo možné ztráty z prodejů CP uplatnit. Zvažovalo se např. snížení daňových nákladů formou přerušení daňového odpisování dlouhodobého majetku nebo možnost odložení uvažované tvorby zákonné rezervy na opravu hmotného majetku do dalších let. Důležité je, že tyto ztráty z prodejů cenných papírů je možné uplatnit i v dodatečných daňových přiznáních za roky 2002 až 2004, a to bez podmínky vykázat vyšší základ daně o min. 1 000 Kč (§ 38p ZDP).

PříkladSpolečnost vykázala za rok 2004 účetní ztrátu ve výši 1 mil. Kč. Účetní odpisy se rovnají daňovým a činí 3 mil. Kč. Společnost má možnost uplatnit ztrátu z prodejů CP vykázanou v daňovém přiznání za rok 2001 ve výši 1,5 mil. Kč, dále má společnost možnost reinvestičního odpočtu ve výši 1 mil. Kč. Předpokládáme, že nejsou vedeny žádné položky, které by za účelem výpočtu základu daně měly být přičteny k účetnímu výsledku hospodaření nebo od něj odečteny.

Kdyby společnost vykázala daňovou ztrátu ve výši 1 mil. Kč, neztratila by sice nárok na uplatnění reinvestičního odpočtu v příštích letech, ale ztratila by definitivně nárok na odečtení ztráty z prodejů CP za rok 2001 ve výši 1,5 mil. Kč. Lépe bude, pokud společnost přeruší daňové odepisování, jak umožňuje § 26 odst. 8 ZDP, a vykáže základ daně ve výši 2 mil. Kč. Může tak uplatnit a základ daně snížit o ztrátu z prodejů CP ve výši 1,5 mil. Kč a o část reinvestičního odpočtu v částce 500 000 Kč. Nárok na uplatnění nevyužité části reinvestičního odpočtu ve výši zbývajících 500 000 Kč zanikne, protože nebyly splněny podmínky pro jeho zachování podle § 34 odst. 7 ZDP ve znění platném do konce roku 2004, nicméně lépe ztratit nárok na odpočet ve výši 500 000 Kč než ve výši 1,5 mil. Kč.

Daňové efekty přecenění

Skutečnost, že přeceněním cenných papírů k rozvahovému dni vznikají daňové náklady a výnosy, může stát, že část nákladů se stane daňově neúčinnými. Tento stav může být základem pro optimalizační postupy, a to tím spíše, že od roku 2004 se výsledkově nepřeceňují pouze cenné papíry k obchodování byly kotované na veřejném trhu, ale i cenné papíry veřejně neobchodované. Může tedy jít například i o akcie zcela neznámé společnosti, které nebudou oceněny tržní cenou a u kterých bude nedostatek podkladů pro stanovení jejich reálné hodnoty. Tyto operace mohou představovat značné daňové riziko, protože správce daně může mít jiný názor na reálnou hodnotu cenných papírů než daňový poplatník a rozdíl může být předmětem sporu.

V každém případě pod výsledkovým účtováním přecenění cenných papírů s daňovými efekty si nelze představovat, že účetní jednotky si mohou libovolně stanovovat „reálnou cenu“ na základě toho, jak to pro ně bude v tom okamžiku zrovna daňově výhodné. Reálnou cenu je nutné vždy věrohodně doložit.

Náklady na držbu podílu

Výše jsme uvedli, že z daňových nákladů je nutné vyloučit náklady na držbu podílu v dceřiné společnosti. Negativní daňový dopad u mateřské společnosti lze částečně omezit. Doporučit lze následující postup:

  1. přímé náklady mateřské společnosti, které souvisejí s činností dceřiné společnosti (např. právě výše uvedené personální náklady konkrétního pracovníka), lze přefakturovat dceřiné společnosti – přefakturované náklady pak budou u mateřské společnosti daňově účinné podle § 24 odst. 2 písm. zc),

  2. o ostatní přímé náklady, které s činností dceřiné společnosti nesouvisejí (např. úroky z úvěrů poskytnutých na pořízení podílu v dceřiné společnosti), lze zvýšit nabývací (nikoliv však účetní) cenu podílu, která bude později daňově uplatněna v případě např. prodeje podílu.

Dceřiné společnosti lze samozřejmě přefakturovat i náklady ad 2) nebo i nepřímé náklady, ale tyto náklady budou u dceřiné společnosti daňově neuznatelné.

Názor pracovníka správce daně

Z hlediska účetnictví a daně z příjmů nelze věcně nic namítat.

(Ing. Eva Křepelová,
pracovnice FŘ pro hl. m. Prahu)

 

Ta stran uporablja piškotke. Z nadaljevanjem brskanja po tej strani, brez spremembe pri nastavitvah vaših piškotkov, se strinjate z našimi pravili uporabe piškotkov.   V redu   Več o piškotkih